Proč a jak renovovat starý nábytek

Znovuvyužití starého nábytku

Všimli jste si, jak se v současných interiérech zase objevují prvky, které známe z šedesátých let? Samozřejmě v modernějším provedení, s propracovanějšími tvary, z jiných materiálů a s jinou technologií výroby. Ale podkopnuté nožičky, trojnožky a zaoblené tvary jsou definitivně zpět. Než se ale pro retro kousek s příběhem vypravíte do nějakého vetešnictví či starožitností, podívejte se nejdřív na půdu svých prarodičů stejně jako jsem to udělal já. Po nalezení pokladu jsem se sám pustil do renovace dvou židlí a ikonického křesla.

 

 

     Jestli chcete mít doma nějaký retro kousek, nejdříve projděte půdu u své babičky. Možná tam stejně jako já objevíte skutečné poklady.

 

Jak to bylo dřív

„Dříve, když byli lidé závislí na vlastním umu a pracovitosti, si všeho vážili mnohem více. Když se rozbila židle nebo stůl, nebylo obvyklé zajet do obchodního domu a koupit si obratem nové věci. Nebo sednout k internetu a objednat si nový kousek i s dopravou až přede dveře. Když se věci náhodou rozbily, tak se opravily a stoly a židle mohly žít dál. Toto jsem praktikoval při zařizování vlastního bytu. Objevil jsem u prarodičů kromě dvou starých dřevěných židlí také ikonické čalouněné křeslo TON 1960 s masivní bukovou konstrukcí a područkami z ohýbaného dřeva, které se vyrábělo v letech 1960 až 1970. „Ve své době to byl jeden z nejmodernějších kousků nábytku, jaký si lidé mohli pořídit. Dneska už se nevyrábí, ale svou hodnotu neztrácí, naopak ji znovu získává.“

 

Jak jsem při renovaci postupoval?

1. Veškerý nábytek jsem rozebral na jednotlivé díly.
2. Všechny díly jsem přebrousil tak, abych se dostal až na dřevo. Brousil jsem ručně, abych náhodou bruskou nezměnil tvar nebo nestrhl hrany. U křesla to byl oříšek, jelikož bylo natřené několika vrstvami kvalitního laku, a zabralo to opravdu hodně času, ale nakonec jsem se dostal až na kresbu bukového dřeva.
3. Poté jsem zatmelil nedokonalosti a po konzultaci s odborníkem jsem dřevo ošetřil bezbarvým lakem s UV lazurou. Ten odstín dřeva téměř nezměnil, a navíc jej částečně chrání před slunečními paprsky.
4. Sedák jsem chtěl původně vyrobit zcela nový, ale nakonec jsem zjistil, že ty staré jsou ve velice dobrém stavu, takže stačilo vypreparovat vnitřní polštáře. Nejdříve jsem je zkusil vyčistit ručně a nechal je vyschnout na slunci. Vypadaly mnohem lépe, tak jsem je nechal profesionálně vyčistit v čistírně. Pak už stačilo jen vybrat novou látku – zvolil jsem decentní režný vzor. Do čalounění jsem se původně chtěl pustit také sám, ale nakonec jsem zapojil svou maminku, která umí šít. Zároveň bylo hezké, že se podílela na renovaci křesla, na kterém sedávala jako malá. Povlaky na sedák i opěrku ušila tak, že se dají sundat a vyprat nebo nahradit jinou látkou.
5. Židle jsem renovoval podobně, jen jsem volil jiný postup při nátěru – použil jsem pigmentové barvy na dřevo spolu se základovou barvou a ochranným lakem